Opak je pravdou zvyknout si na něco, když nevíte jaké by to bylo bez toho- jaké by to bylo kdybych opravdu dobře viděla- není docela možné, jde jen o to prostě vydržet pokud není jiná cesta ven.
Já díky Vám a díky dalším Vašim spolupracovníkům, kteří dáváte lidem to velkou a neskonale nádhernou možnost rohodnout se, dnes kvalitně vidím. Tak kvalitně jak jsem si nedokázala nikdy před tím ani ve snu představit. Díky Vám jsem mohla v prvních dnech po operaci pozorovat zcela nový, krásný svět, který mi byl před tím zapovězen, svět kdy barvy jsou barevnější, hrany ostřejší a vše je tak nějak opravdovější. Tato schopnost je to se mnou stále, dnes už vím že pro mne nikdy nebude samozřejmostí, ale obrovským darem jako je zdraví mé a lidí, které mám ráda.
Počítala jsem minuty do mých osmnáctých narozenin, abych mohla na lasik jít, neuvěřitelně jsem se těšila, nebála jsem se, byl to pro mě radostný den, vím, že by to mohlo znít najivně, že vždy existují rizika, ale ta touha dobře vidět byla silnější.
Díky přístupu veškerého personálu kliniky jsem se cítila nejen šťasná a plná naděje, ale cítila jsem se v bezpečí, v tom smyslu, že jsem cítila, že ti lidé pro mne jako pro pacienta udělají to nejlepší co je v jejich silách. Tento pocit jsem měla i při setkáni s Vámi, pane primáři. I když jsem Vás viděla jen velmi špatně, cítila jsem se v bezpečí, protože se o mě stará vynikající odborník i člověk. To vše pro mě jako pro pacienta bylo velmi důležité.
Tímto dopisem bych Vám chtěla poděkovat, vím, že žádná slova ve skutečnosti nevyjádří mou opravdovou vděčnost za to, že existují lidé jako vy ,kteří do káží dávat lidem takový dar, ale víc asi udělat nemohu. Přeji Vám ještě mnoho spokojených pacientů, úspěchů v pracovním životě a štěstí pro Vás jako pro člověka, doufám, a modlím se za to, že člověk, který rozdává tolik radosti tuto radost také dostává a přijímá.
Děkuji,
Petra Janovská
